Arteterapie u adolescentů

Klíčovými tématy adolescence je budování vlastní autority, sebepojetí a vztahování se k druhým lidem a ke společnosti obecně. Zde je funkční, když má mladý člověk možnost nezávisle o věcech hovořit, vymezovat se k nim a nebýt a - priory v konfliktu s rodičovskou autoritou. Obrazy a výtvarná tvorba (jakákoliv umělecká tvorba) má ideální vlastnost pro toto období života a to, že se jedná o takový „trenažér možností“. Toho, co je možné a co již ne. S tím, že papír či hlína unese cokoliv a je možné vyzkoušet vše bez dopadů v reálném životě. Arteterapie tedy probíhá tak, že mladý člověk tvoří, jak chce – ať už na určité zadané téma či které si přenese sám, a nakonec je veden rozhovor, jak jeho dílo a tvůrčí proces souvisí s jeho životem.

Obrazem, kresbou či sochou je možné velmi úspěšně otevřít témata, o kterých není běžné a lehké mluvit ani v dospělém věku.

Role rodiče/rodičů je však i zde klíčová. Často problémy dospívajících souvisí s jejich prožíváním toho, co se děje v jejich rodině, mezi rodiči či v sourozeneckých vztazích. Navíc, velmi často se jedná o prostor vyjednávání hranic: toho, co již mohou a co stále ještě ne, protože by jim to mohlo ublížit. Zde je potom velmi důležitá role rodičů, aby svému dítěti i zde pomohli v tom, že se budou procesu aktivně účastnit. Konkrétně tehdy, když se bude problém dítěte týkat i jich a ono bude od nich potřebovat aktivní pomoc. Proto je potřebné počítat i s tím, že se terapie může týkat nejen jejich dítěte ale celé rodiny. Součástí tedy může být i rodinná terapie. Konkrétní podoba potom záleží na daných podmínkách příběhu a situace. Dítěte i celé rodiny.

Forma prvního kontaktu taktéž vychází z konkrétního příběhu a potřeb. To vše je ujasněno ještě před setkáním.

Indikace: poruchy chování, problémy se školní docházkou, psychosomatické reakce, poruchy příjmu potravy, strach ze sociálních kontaktů, práce se stresem a strachem, atd.